K tomuto stále opakujícímu tématu mě napadá ještě jedno. Bezmyšlenkovitě jsem si přečetla titulní slova mého blogu, která jsem napsala už měsíce a měsíce zpátky.
Milý pane Fulgume, já jsem to nazvala takto:
"Byl jednou jeden příběh, v tom příběhu pustina, v té pustině nekonečné možnosti, a tam vykvetla propast smíchu, a přesně o té bych Vám chtela vyprávět!"
Líbí?:) Tak si jen pojdmě povídat. Protože nás pustiny volají stále silněji. Budete si snámi povídat i vy? Vy všichni? Vyprávějte mi...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
V mém příběhu se otevřela propast smíchu ve chvíli, kdy jsem byl nucen účastnit se evangelické profani pobožnosti. V propasti vše začíná a možná končí.
OdpovědětVymazatMá propast smíchu mě vyplivla přímo do pustiny, hrdého a zneuctěného slovem lidským, snažícím se působit lidsky. Zákonem, který vytvořil člověk a ve své pýše ho vyzvedl na zákon boží.
Nu a nyní si šťastan stojím ve své pustině, a říkám si, že bych měl u propasti postavit chrám a kolem něj bažiny s krokodýly.
A pak až vše bude hotovo a všechny pochybnosti zavřu do chrámu. Postavím si ve své pustině hrad a vysadím les.:)
Fulghum resp. jeho knihy ,byly mou živou vodou na konci střední školy a začátku vš. Ó jak sladké bylo žití plné předsudků, obav , neuznání , ale svobody a čisté mysli.
OdpovědětVymazat