Tisíce útlých nepevných vláken, střepů a chmíří spojených do jednoho nekončícího příběhu, jako plynoucí oblaka a Abhiláša všude v nich.
Tisícekrát zpátky na začátek příběhu, který se v písečném čase neustále proměňuje.
Kdo je neměnný, ať první hodí kamenem.
První rána dopadla.
Temnota si setřela prach ze své neprůhlednosti.
Jsem její dcera, políbená úsvitem. Proto mě vydědila a poslala na svět.
Tísíce útlých nepevných vláken, střepů a chmíří spojených do jednoho nekončícího příběhu, jako plynoucí oblaka a neutuchající Abhiláša
všude ve všem,
ve mě,
v nich.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat