Strach?
Vyznání?
Žízeň?
Letmost?
Mžik...
O to přece nejde. Občas to projde kolem. Rychle se mihne jako dech, dříve než člověk stačí jen otevřít fascinovaná víčka. Avšak, ještě než se to stane, okamžik přejde. Je to zlé? Ne, spíše to není potěšující. Lidé bývají paralyzováni, když nemohou uchopit a zastavit, to, co by rádi pokládali za svůj smysl. Může vůbec přetrvávat smysl v kategorii možna? Několik prý moudrých mužů, by se se smyslem vypořádali v kategorii Tajemství. Snažím se vyrovnat s pocitem ne-strachu, který je ve mě rozdmícháván zkušeností skutečnosti, která je zcela otevřená, smysluplně bezcená a přesto nezbytná a nezvratná. Co s tím nadělám? Přece Nic, a o to jde. O to velké nevýslovné Nic, které není zdaleka nicotné.
Co by mohl vyslovit někdo, kdo pochopil tuto celou nekonečně důležitou šarádu? "Lidi, nepropadejte panice! Nepropadejte PANICE!!! Protože, když jde o Všechno, nic s tím nenaděláte, když jde o Nic, nenaděláte taktéž nic."
Rezignace tedy? Ovšemže ne!! Jen do toho šťourat, vrtat se, vztekat a kopat a občas si láskyplně zařvat. Ikdyby skrz nás Věčnost procházela denodenně, změnilo by to snad něco? Snad jen povědomí o jisté věčnosti by mohlo přinést jisté změny, ale v čem. Ve vědomí či v rozumu? O nic nejde. A pokud ano, i to budeme muset nechat jít.
To, co plyne, přetrvá. Když člověk plyne spolu se svým smyslem, má šanci, že jím bude navštěvován častěji. Co by mohl být smysl, kdybych bývala chtěla smysl popsat?
Byl by to otevřenž prostor, nekonečná možnost, abstinence nemožna, proudění beze Smyslu.
"Nepropadejte panice! Nepropadejme panice!":)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Možná je to dáno tím, že jsem tak často s tebou, nevím jestli to je dobře nebo špatně, ale pod toto bych se mohl podepsat.
OdpovědětVymazatTak nějak se dívám na věčně plovoucí realitu, která se občas rozbije o pár správně vyslovených slov, nebo správně vykonaných činů a pak se ihned začne formovat do něčeho nového. Smysl se v takových chvílích tříští a přetváří se spolu s realitou do něčeho nového. Pokud člověk, kterému se takto rozbije realita neopustí své zakořeněné myšlenky o smyslu a kvalitě. Rozbije se a shnije jako kytice přelitá vodou. Vzniklá bezbřehá nicota ho ve své nekonečnosti udupe.
A při tom, by si v takové chvíli bezbřehosti stačilo říct. Nepropadej panice! Mrtvý smysl, je jen aktuální nesmysl. Otoč hlavu trošku napravo a tam najdeš stovky nových živých smyslů.
Nu kéž by to šlo udělat tak snadno:o)